video- Patterns 2014

03:43min

Patterns

V projektu "Patterns" jsem pokračovala v tématice, které se komplexně zabývám už delší dobou. Tedy záznamu/dokumentace uměleckých forem jako je performance, akční umění a konceptuální umění. Záznam jako takový je ale jen jeden z mnoha prvků, kterému se v této práci věnuji. S dokumentací, v tomto případě videodokumentací, pracuji jako s prostředkem k výtvarnému výrazovému sdělení. Propojila jsem zde dvě pro mne důležité roviny, tedy způsob jak jsem k věci přistupovala a téma kterého se v ní dotýkám. Nejdříve objasním způsob práce a následně téma.

Ve studiu jsem vytvořila uměle inscenovanou akci, která by mohla připomínat event nebo happening. Pracovala jsem se skupinou různých lidí, které jsem umisťovala do schémat rodinných “konstelací“ .

Tyto konstelace byly vyjádřeny pomocí jednoduchých minimalistických kompozic. Formou režírovaných událostí/situací se z těchto lidí staly diváci a zároveň přímí účastníci. Tyto situace následně dokumentuji prostřednictvím tzv. making of, kdy je při práci snímán také režisér a jeho filmový štáb.

Důležité pro mne bylo uvažování o tom, jaký je rozdíl v přístupu k dokumentárnímu filmu a hranému filmu. Filmový režisér pracuje se scénářem, filmovým štábem a s herci, jako diváci jsme si vědomi toho, že jde o fikci. Dokumentarista manipuluje s obrazem v podstatě stejně jako filmový režisér, vybírá z reality to co je pro něj podstatné a pak následným střihem dokončuje svou vizi, která vytváří dojem “autentičnosti.“ Mne zajímal moment mezi těmito filmovými přístupy, tedy situace, ve které se vytváří imitace filmového štábu (forma klasické filmové práce, ve které se příběh vytváří skrze inscenované obrazy), ale zároveň se jedná o situaci, která je sama o sobě opravdovým happeningem/ eventem, je tedy dokumentární. Vzniká tak pseudodokument/ fiktivní dokument. Touto událostí ve studiu uměle inscenuji emoce a primární vztahy z reálného života. Narace není přímá, je jen tušená a je vyjádřena díky jednotlivým postojům, gestům a výrazům v obličeji. Dále také díky momentům, kdy vstupuji do děje a měním jednotlivé situace. Záznam z této akce jsem kombinovala s neinscenovanými záběry z ulice. Díky této této juxtapozici, tedy postavení dvou rovin situací vedle sebe, vzniká paralela k životu vně filmový ateliér.

Tato práce je zaměřena na psychologii vztahů mezi lidmi. Konkrétně na archetyp rodiny. Vzhledem k šíři tohoto tématu jsem ho pojala spíše volně, schematicky, pomocí obrazů, které tuto problematiku spíše přibližuji, než že bych se ji snažila nějak posuzovat, nebo hodnotit. Díky jednoduchosti těchto statických situací dochází k určitému “psychologickému napětí,“ které imituje konkrétní rodinné vztahy. Vzniká tak umělá inscenace “archetypálních vztahů“. Na tomto projektu jsem začala pracovat z osobních důvodů, zároveň mne zajímaly výtvarné vizualizace vztahových souvislostí a téma, které se týká “nás všech.“

Fabiana Mertová 2014

patterns_instal.jpg

exhibition at Gamu, Prague 2014